článek z týdeníku Sedmička





Výstava nazvaná T. J. A. To je Afrika představí obrazy s africkou tématikou malíře Jana Skořepy. Od 19.6. do 11.9.2009 bude v galerii Modrý hrozen vystaveno celkem 27 olejomaleb.


Jan Skořepa, narozen 30. 10. 1950 ve Dvoře Králové nad Labem, přítel a žák malíře Zdeňka Buriana, žije a pracuje v Kuksu. Pravidelně jezdí do Afriky, kde nejen maluje a fotografuje, ale také hledá ztracený svět. Mezi Safari, Kuksem a Afrikou. K první výstavě se Jan Skořepa odhodlal až po sedmi letech návštěv a třech rocích přímého studia u věhlasného malířského mistra Zdeňka Buriana. Svou tématiku a uměleckou cestu předznamenala už na počátku i existence Královedvorské zoologické zahrady s exotickými zvířaty. “ Lásku k přírodě, ke zvířatům, ale především k Africe vyjadřuje již od mládí prvními kresbami slonů, zeber a chýší afrických domorodců “, napsal o něm do programu první výstavy v rodném Dvoře Králové (1982) ing. Josef Vágner, zakladatel dvorského safari a vůdce řady afrických expedic. Šest let prožil Jan Skořepa v Náchodě, kde dokončil základní vzdělání a ačkoliv se mu líbila letní příprava na rybářskou školu ve Vodňanech, stal se nakonec automechanikem. "Když ovšem někdo o něco skutečně usiluje, dosáhne toho", říká upřímná vousatá tvář. A skutečně. Hned po vyučení už nastoupil jako řidič u
J. Vágnera, s nímž se často dostal do Prahy. Byl to on, kdo Vágnera s Burianem seznámil. Za studium u Zdeňka Buriana nakonec obětoval i své úspory pro plánovanou cestu do Afriky. Tehdy sice litoval neuskutečněné expedice, ale netušil, že se stane přímým pokračovatelem Burianovy ilustrátorské (např. cyklus Bílá velryba) a umělecko-dokumentární práce a že si africké cesty ještě vynahradí. Následovalo i otevření monumentální Galerie Zdeňka Buriana přímo v areálu ZOO-parku, kterou mladý malíř inicioval a řídil. I jeho zásluhou maloval Burian ročně pro expozici šest velkých pláten. Jan Skořepa, který dnes žije v Kuksu, v bývalém domku Šporkova rytce Michaela Rentze, na dohled Braunových soch, zvířat a lidí, prošel cílevědomým školením v kresbě, anatomii, etnografii, literatuře a nakonec přišly i skutečné expediční cesty do Afriky a studium exotické přírody, zvířat a lidí přímo pod velikým sluncem. V posledních letech odjíždí pravidelně do Tanzanie a na Zanzibar. Sblížil se s plachým křováckým kmenem Tindiga, který je na pokraji vymření, a objevuje v "měkčím africkém světle" nepopsatelná chování lidí a zvířat i jejich soužití s přírodou. Jeho kresby a malby daleko přesahují pouhou dokumentaristiku. Stylizovaný výraz umění mění jeho portréty v divoké přírodě v koncentráty lidských, zvířecích i přírodních osudů.

Stanislav Bohadlo